Duben 2015

Kresba tužkou

30. dubna 2015 v 15:09 | Naomi |  Moje tvorba

Ahoj!

Dnes jsem si pro vás chtěla připravit takový obrázek.
Opravdu není nejlepší, ale snad by se mohl někomu zalíbit.
Dodělala jsem ho včera v půl jedenácté, ale původně to měl být jen náčrtek.
A taky měl původně vypadat úplně jinak, protože mi tam neseděla póza
nohou, udělala jsem jinou pozici hlavy a "pozadí".
Podle mě je to propadák, ale pořád lepší, než dost věcí,
co jsem kreslila předtím. Ten človek nevypadá
nejlíp, hlavně ta ruka. Holy, kreslení v posteli se světlem LED
lampičky nemusí být nejlepší. Ale, radši se podívějtě sami!

Klikni na
Celý článek
pro zobrazení obrázku!


Nominace!

28. dubna 2015 v 13:30 | Naomi | 
Sice jsem byla nominovaná na mém druhém blogu, ale napíšu to i sem.

Co bych chtěla v životě dokázat:



Vtípek - moje tvorba!

25. dubna 2015 v 6:46 | Naomi |  Moje tvorba

Ahoj!


Já vím, že tenhle vtípek co uvidíte nebude nejlepší, ale co nadělám, já se prostě neudržim. :D Sice to není s vlky, ale ta fotka k tomu prostě táhla! XD XD XD Asi sem přidám i další vtípky, ale ne mojí tvorbu. Samozřejmě tam dám zdroj, aby se "neporušovala autorská práva." Ale dost řečí, tady je:

Klikni na Celý článek
pro zobrazení obrázku!


Hezké citáty

24. dubna 2015 v 16:32 | Naomi | 

Na jedné stránce jsem našla krásné vlčí citáty, které se mi moc líbily! Snad se budou líbit i vám! Jsou hodně o poučeních nebo příslovích, ale někdy jsou to čistě citáty. Tady jsou některé vybrané:

Když zavoláš vlka, pozveš celou smečku.




Nervozita

21. dubna 2015 v 23:05 | Naomi | 
Zítra jdu na zkoušky na gymnázium. Mám trému jako prase, ale snad to nějak zvládnu. Vpodstatě tam půjdu za pár hodin. Opravdu jsem hodně nervózní a nevím, jak bych si mohla pomoct. Ty zkoušky dělám na A.G. (arcibiskupské gym.) a to je soukromej gympl. Dělala jsem přípravu - dvě hodiny týdně - a spousty testů, domácích úkolů atd. Přesto se bojím. Že nepojede tramvaj, že špatně přestoupím, že se mi to všecko zvorá. No, asi tak. Pozítří dělám zkoušky na patočkovo gym., takže to asi nebude o nic lepší. Teprve dneska jsme vyplňovali pozvánku a zařizovali různé další věci. Tak jsem sepsala pozitiva a negativa zkoušek a gymnázia obecně.


Obrázek - Moorning run in Misty Mountains

19. dubna 2015 v 16:18 | Naomi |  Moje tvorba

Ahojte lidi!


Dnes vám chci ukázat takovou kresbu, která je jedna z mých prvních na tabletu! Yay! Já vím, není vůbec dobrá a nikomu, opakuji NIKOMU se nemusí líbit. Je tam špatná anatomie (no co nadělám), ale snad se bude líbit aspoň někomu. Mám hezčí kresby na skutečném papíře, ale někdy se hold musí zkusit všechno! Dělala jsem to čtyři hodiny!!! O.o Jsem vážně unavená - byla to fuška. Okomentujte, jestli chcete!


Vlčí krev - Seznámení

17. dubna 2015 v 20:10 | Naomi |  Příběhy
Před Eli objevil stříbrný záblesk a ona stála uprostřed lesa. Temného tak, že se ani nedalo moc poznat sluneční světlo. Před ní stála zářivě bílá vlčice se stříbrným brněním. Vrčela. odhalovala své bílé tesáky a ňafala do prázdna. Eli držela v ruce revolver a kolem pasu měla připnutou mysliveckou pušku. Ruka se jí třásla jako rosol a ona ani nemohla pořádně stisknout spoušť. Vystřelila osmkrát, ale vlčice vždy uhnula či kulku prostě zastavila brněním. Zbývala poslední. Ani puška nefungovala. Poslední šance. A ona vystřelila. Vtom uslyšela jemné vyjeknutí. Vzhlédla, aby se podívala, co se vlastně stalo. Ona ji trefila! možná nezabila, ale určitě trefila a zranila. Pocit štěstí se jí blaženě rozlil po celém těle. Ale vtom okamžiku také odpadl. Vlčice vzhlédla s jasně zářícíma očima a s větší nenávistí ve tváři. Z boku jí kapala krev a z tlamy sliny. Bez váhání se jako blesk za Eli. Roztrhla jí rameno a svalila na zem. Teď se nad ní tyčila obří vlčice která před posledním zásahem zašeptala: "Vzpomeň si! Probuď svou duši! Probuď se z lidského snu! Probuď se!" A potom udeřila na hrdlo smrtelnou ranou.
Eli se s trhnutím probudila a vyjekla. Sěděla ve svém pokoji a zhluboka dýchala. Bylo po obědě a ona si šla dá dvacet. Venku pršelo, takže většina plánů na odpoledne se řuší. Za chvíli u ní byla babi a zeptala se: "Copak se stalo děvenko? Špatný sen?" Eli přikývla, ale nechtělo se jí ho znovu vypravovat. Chvíli ji babi utěšovala a potom s ní šla dolů. Babi hned začala: "Drahoušku, půjdeš něco nakoupit? Děda pořád spí a já ho nemůžu poslat do obchodu pro jídlo. něco přeci jen potřebujeme..." Eli si povzdechla. Další promarněné a promočené odpoledne."... a ty si tam přece musíš koupit nejnovější módu!" Tam na tohle Eli slyšela! Áááá.. To bude krása v novém oblečení! babička věděla, jak na ni!
V obchodě nakoupila pár potřebných věcí - léky, jogurty, borůvky, banány apod. Potom mohla do ráje - obchodu s oblečením. Ihned zamířila k džínám a naložila tři . do zásoby. Vybírala si slušivou bundu do deště, několik triček, rozhodovala se mezi botami a vybírala čepice a baseballky. Byla jako v nebi, ale měla čas jen tři hodiny, pak musela domů na večeři. Zrovna když odcházela a chystala se k pokladně, srazila se s někým v oddělení džíny. "Jé, sorry! Já se fakt omlouvám, nedívala sem se na cestu. Dobrý?" Když se Eli probrala z šoku, otevřela oči a zaťukala si na hlacu a vzhlédla. Nad ní stála nějaká holka, která jí podávala ruku. Postavila se a oprášila si kalhoty. "Jo, to je dobrý. Jen - počkej? nejsou to stejný džíny, jako moje?" Zarazila se. "Jo, no jo! Máš pravdu! Jej! A ta kšiltka! Ta to sekne!" A takhle se zapovídaly a neskončily, dokud nedomluvily o všem. "Jo a jak se vůbec jmenuješ?" Začala ta holka. "Já? Já jsem Eli!" Řekla a jemně se pousmála. "A ty?" "Já se jmenuju Kate." "Jejda! Já už musim! Už na tebe mám číslo, takže ti kdyžtak zavolám." Řekla rychle Eli. Pokračovala: "Kámošky?" Odpověd přišla hned: "Kámošky!"

Vlčí krev - Přísný zákaz

17. dubna 2015 v 20:09 | Naomi |  Příběhy
Když se Eli probudila, přivítalo ji ranní slunce. Skoro od včerejška zapoměla, že už je u dědy a u babičky ve městečku Wolf voice. Protáhla se a převlékla se z noční košile do normálního oblečení, ale ne moc módní Ve skutečnosti si s sebou moc věcí nevzala, protože spoléhlala na to, že bude stejně celý den pršet a ona nebude muset ven. Takže tu měla dvoje otrhané džíny a jedny černé tepláky. Spodního prádla měla dost, ale jen dvě trička. Pro holku, co si obvykle každý den mění oblečení, to je noční můra. Jedno z těch dvou triček bylo jedno růžové a tu barvu nenáviděla a také nepředpokládala, že by si ho na sebe mohly kdy vzít. Proto dala přednost černému. Teď byla dokonale sladěná...
Vsuvka autora: "Proč vám to vlastě povídám? Proč vám povídám o tom, jak se oblékala? Jednoduše, pro ni to byl osudový výběr a tak se do ní musíme vžít :D. Takže, pokračujeme...
Když seběhla dolů po shodech, u stolu už čekala babi. "Kdepak jsi byla Lizzie? Že bys spala jako šípková růženka?" Pousmála se pro sebe babi. Eli oslovení Lizzie nenáviděla stejně jako celé její jméno. Jenom zamručela a sešla dolů. Ke snídani byl chleba se sádlem, s ovčím sýrem a mlékem. Mléko bylo čerstvě nadojené a sýr byl taky úplně čerstvý. Chléb od prarodičů taky zbožňovala a tak byla hned přívětivější. Děda se ještě nevrátil z pastvy. Když se chtěla kouknout na starobylé hodiny, zjistila, že je už půl desáté. Pro ni normální vstávání v sobotu, pro dědu "pozdní hodina ranní". Ten už vyrážel na louku v šest ráno. Po snídani si šla na chvíli lehnout. Ale jakmile byla v posteli moc dlouho (Patnáct minut) hned usnula. A tenhle její zlozvyk se projevil ve chvíli, kdy dopadla na postel.
Nevěděla jak dlouho spala, ale zvuk mečících ovcí ji probral k živvotu. Rychle seběhla dolů a přišla se s dědou přivítat. Ten se na ni usmál a pak se vydal do kuchyně za babičn'kou. Eliina zvědavost jí však nedala a tak k nim vyrazila. Šla pomalu, aby slyšela každé jejich slovo. Nejdřív mluvili o nudných věcech, jako jsou žně apod., ale pak se děda zmínil o dalších zvláštně zabitých ovcích. "Vypadá to jako práce rysa, a kdyby tu žil tak i lva. Takhle přesný není snad ani člověk. Vždy najdu to samé: rozsápaná kožešina, ale maso nedotčené. Celou ji to stáhlo z kůže a co možná hůř - i zaživa!" V jeho tváři byl vidět strach. Babi se spíš jen přitížilo a Eli po dlouhé pomlce vstoupila s očima sklopenýma k zemi. Oba věděli, že je slyšela a tak se děda pokusil jí něco říct. Z jeho úst se však dlouho nelinulo žádné slovo, ale po chvíli promluvil: "Tato vesnice, osada, městečko nebo co chceš, je odedávna místem nadpřirozených jevů a záhad. A my se obáváme, že se vrátili původní obyvatelé..." Na chvíli se odmlčel a pak s těžkým srdcem pokračoval. "...vlci." Dokončil. Eli se pousmála a zároveň nechápala: jje to snad dobře, vlci jsou chráněný druh! Děda její nepochopení vyčetl z očí a pokračoval: "Před dávno, dávno lety, zemi vládli jiní tvorové. Lidé jim sloužili. Ale potom, přišel velmi význačný objev... ...kov. Lidé kov ale přetvořili do něčeho... ...jiného. Do temného kovu. A toho se bytosti bály. Lidé je pobíjeli a hnali pryč po tisících. A většinu také zabili. Jen několik z nich přežilo tu dobu, ale potom zahynulo také. Většina z nich obětovala svou podobu a sílu za to, aby byli v bezpečí. Z některých se stali vlci.. Ale někteří se neobětovali úplně, jenom část. Ale pořád nejsou tak úplně v bezpečí. Ale asi jen nebyli. Slyšel jsem báchorky o nesmrtelných vlcích, kteří nezemřeli ani po zásahu z revolveru - a tak se nejspíš naučili čelit kovu." Těžce zakončil. "A oni se vrátili?" Optala se pro jistotu Eli. "Nejspíš ano." Řekl děda a odešel nahoru. Babička chvíli mlčela, ale potom řekla přísně: "Nikdy nechoď sama do lesa! Nikdy! A jestli ano, můžeš za to doplatit vlastním životem, nebo i možná něčím horším..."
Pokračovábí příště... :D
No, upřímě obdivuju ty, kteří to dočetli až sem. :D Každopádně je to teď trochu nuda, ale nebojte! Za chvíli se to rozjede... :D

Vlčí krev - Městěčko Wolf voice

17. dubna 2015 v 20:07 | Naomi |  Příběhy
Takže, tenhle příběh (příběhový seriál) je i na mém druhém blogu, takže, doženeme tři díly! :D

Eli se válela na pohovce s ovladačem v ruce. Znuděně přepínala programy a ani koutkem ucha nevnímala okolní svět. Byl pátek večer před jarními prázdninami. Úplně vysklila. když k ní rodiče promlouvali o tom, že na prázdniny odjedou do Itálie a ona pojede za dědečkem a babičkou do městečka Wolf Voice. Za přibližně hodinu se začali balit a ona si poprvé něčeho všimla. Zeptala se jich a dostala informaci, kterou by dostala dřív kdyby poslouchala. Rodiče jí sbalili věci a za hodinu měli odjíždět."Ale já nechci k babičce a dědovi! Je to tam nuda!" Začala se hádat Eli "Musíš tam jet! Jsou to tví nejbližší příbuzní!" Po nějaké době hádání přeci jen nespokojeně zabručela a odešla do svého pokoje. Lehla si do postele a chvíli přemýšlela. Rodiče odjedou a ona jim bude vzdálená. Za jiných okolností by byla štěstím bez sebe, ale teď? Má strávit celý týden u babičky a dědečka, kde se nejspíš unudí k smrti... V tom jí z jejího filozofování vytrhnulo zakřičení mamky: "Tak půjdeš se snámi rozloučit?" Rychle seběhal ze schodů a pět minut se loučila. Nazítří ráno jí měla vyzvědnout teta, která náhodou projížděla kolem. Po odjezdu rodičů se chvíli dívala na televizi a pak si šla lehnout.
"Honem honem!" Tetička Alžběta byla nesmírně otravná. Neustále se o vás starala a to i když jste neměli ohrnutý límeček, tak spustila povyk. Celou cestu se pokusila Eli mlčet, protže kdyby něco řekla, byla by asi šance jedna ku milionu, že by tetička nezahájila svůj proslov. i když se to někdy zvrtlo, jako třeba když jí řekla: "Jsi nějaká zamlklá, Elizabeth..." Eli už po ní chtěla vyjet, protože nesnášela, když jí někdo oslovoval jejím pravým jménem. Ale udržela se, a tak její proslov zkrátia. Když se dojelo, hluboce si oddychla, že tu cestu měla konečně za sebou. Dědeček s babičkou jí přivítali s otevřenou náručí. Teta rychle odjela, aby se nemusela dívat na ten nepořádek. Eli rychle vyběhla na půdu maého srubu a vybalila si. Prarodiče bydleli u lesa, skoro v něm. Byl to malý srub, přibližně pro dva, nanejvýš pro tři lidi. Ve srubu bylo útulno a Eli se líbilo hlavně na půdě. Položila si tam matraci, nebo něakou deku a prázdnou půdu si vyzdobila. Šla na večeři a potom si šla lehnout.
Usínala, když v tom jakoby z dálky zaslechla vlčí vytí...
To be continued...

Fotečky

16. dubna 2015 v 20:07 | Naomi |  Moje tvorba
Takže, v sobotu jsem byla v ZOO a tam jsem hodinu a půl čuměla - na co asi jinýho - na vlky. A udělala jsem par, vlastě padesát fotek, z toho asi třičtvrtini nepoužitelný. Vlci běhali okolo až na krmení a některý jsou fakt zblízka! Takže, tady jsou:



Tadyhle se kolem nás procházel


Pózička


"Rychle k jídlu, než mi to sežerou!"


"Já se loudám..."


To mi připomíná toho vlka z konce dílu Wolf's rain...


Vyhlíží si svou kořist...