Vlčí krev - Přísný zákaz

17. dubna 2015 v 20:09 | Naomi |  Příběhy
Když se Eli probudila, přivítalo ji ranní slunce. Skoro od včerejška zapoměla, že už je u dědy a u babičky ve městečku Wolf voice. Protáhla se a převlékla se z noční košile do normálního oblečení, ale ne moc módní Ve skutečnosti si s sebou moc věcí nevzala, protože spoléhlala na to, že bude stejně celý den pršet a ona nebude muset ven. Takže tu měla dvoje otrhané džíny a jedny černé tepláky. Spodního prádla měla dost, ale jen dvě trička. Pro holku, co si obvykle každý den mění oblečení, to je noční můra. Jedno z těch dvou triček bylo jedno růžové a tu barvu nenáviděla a také nepředpokládala, že by si ho na sebe mohly kdy vzít. Proto dala přednost černému. Teď byla dokonale sladěná...
Vsuvka autora: "Proč vám to vlastě povídám? Proč vám povídám o tom, jak se oblékala? Jednoduše, pro ni to byl osudový výběr a tak se do ní musíme vžít :D. Takže, pokračujeme...
Když seběhla dolů po shodech, u stolu už čekala babi. "Kdepak jsi byla Lizzie? Že bys spala jako šípková růženka?" Pousmála se pro sebe babi. Eli oslovení Lizzie nenáviděla stejně jako celé její jméno. Jenom zamručela a sešla dolů. Ke snídani byl chleba se sádlem, s ovčím sýrem a mlékem. Mléko bylo čerstvě nadojené a sýr byl taky úplně čerstvý. Chléb od prarodičů taky zbožňovala a tak byla hned přívětivější. Děda se ještě nevrátil z pastvy. Když se chtěla kouknout na starobylé hodiny, zjistila, že je už půl desáté. Pro ni normální vstávání v sobotu, pro dědu "pozdní hodina ranní". Ten už vyrážel na louku v šest ráno. Po snídani si šla na chvíli lehnout. Ale jakmile byla v posteli moc dlouho (Patnáct minut) hned usnula. A tenhle její zlozvyk se projevil ve chvíli, kdy dopadla na postel.
Nevěděla jak dlouho spala, ale zvuk mečících ovcí ji probral k živvotu. Rychle seběhla dolů a přišla se s dědou přivítat. Ten se na ni usmál a pak se vydal do kuchyně za babičn'kou. Eliina zvědavost jí však nedala a tak k nim vyrazila. Šla pomalu, aby slyšela každé jejich slovo. Nejdřív mluvili o nudných věcech, jako jsou žně apod., ale pak se děda zmínil o dalších zvláštně zabitých ovcích. "Vypadá to jako práce rysa, a kdyby tu žil tak i lva. Takhle přesný není snad ani člověk. Vždy najdu to samé: rozsápaná kožešina, ale maso nedotčené. Celou ji to stáhlo z kůže a co možná hůř - i zaživa!" V jeho tváři byl vidět strach. Babi se spíš jen přitížilo a Eli po dlouhé pomlce vstoupila s očima sklopenýma k zemi. Oba věděli, že je slyšela a tak se děda pokusil jí něco říct. Z jeho úst se však dlouho nelinulo žádné slovo, ale po chvíli promluvil: "Tato vesnice, osada, městečko nebo co chceš, je odedávna místem nadpřirozených jevů a záhad. A my se obáváme, že se vrátili původní obyvatelé..." Na chvíli se odmlčel a pak s těžkým srdcem pokračoval. "...vlci." Dokončil. Eli se pousmála a zároveň nechápala: jje to snad dobře, vlci jsou chráněný druh! Děda její nepochopení vyčetl z očí a pokračoval: "Před dávno, dávno lety, zemi vládli jiní tvorové. Lidé jim sloužili. Ale potom, přišel velmi význačný objev... ...kov. Lidé kov ale přetvořili do něčeho... ...jiného. Do temného kovu. A toho se bytosti bály. Lidé je pobíjeli a hnali pryč po tisících. A většinu také zabili. Jen několik z nich přežilo tu dobu, ale potom zahynulo také. Většina z nich obětovala svou podobu a sílu za to, aby byli v bezpečí. Z některých se stali vlci.. Ale někteří se neobětovali úplně, jenom část. Ale pořád nejsou tak úplně v bezpečí. Ale asi jen nebyli. Slyšel jsem báchorky o nesmrtelných vlcích, kteří nezemřeli ani po zásahu z revolveru - a tak se nejspíš naučili čelit kovu." Těžce zakončil. "A oni se vrátili?" Optala se pro jistotu Eli. "Nejspíš ano." Řekl děda a odešel nahoru. Babička chvíli mlčela, ale potom řekla přísně: "Nikdy nechoď sama do lesa! Nikdy! A jestli ano, můžeš za to doplatit vlastním životem, nebo i možná něčím horším..."
Pokračovábí příště... :D
No, upřímě obdivuju ty, kteří to dočetli až sem. :D Každopádně je to teď trochu nuda, ale nebojte! Za chvíli se to rozjede... :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenča/Lennie Lenča/Lennie | Web | 19. dubna 2015 v 10:12 | Reagovat

Zajímavý příběh :) Také píšu... Vlci jsou moje oblíbená zvířata :)

2 Naomi Naomi | 19. dubna 2015 v 17:14 | Reagovat

[1]: Aww!!! Děkuji moc! Já vlky zbožňuju -  na tvé příběhy se určitě kounku! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama