Srpen 2015

Chorvatsko

12. srpna 2015 v 19:02 | Naomi | 
Nejspíš polovina z nás (doufám) byla někdy na dovolené. Jo, je jedno na jeké, prostě na dovolené. Třeba na Šumavě nebo u Karlových varů, nebo mohl ztrávit týden na nějakém kempu. Já už naštěstí jela poněkolikáté k moří. Wow! Jo, jeli jsme přes noc, takže jsem byla vyspaná. Jeli jsme přes Rakousko, Slovinsko a pak až do Chorvatska. Říkám vám, přes Slovinsko nejezděte po dálnici. Drahý jak prase a platíte za každý milimetr. Když jsem se ráno vzbudila, můj mladší bratr a ještě jeden kluk (taky mladší) co s námi jel mě vzbudili. Asi v šest ráno kolem projela hlučná... HLUČNÁ sanita, která vyvolala takový rozruch, že řvali: "Sanitkááááá!!!" A tím mě komplet vzbudili. Už po táboře jsem nějak nemohla jíst. Kdykoliv jsem si dala jídla moc, nebo v jinou dobu než se mělo, tak strašně mě rozbolelo břicho že jsem vážně myslela že UMŘU. A teď: klimatizace, která nějak málo chladila byla ledová oproti tomu, co mě čekalo PAK. Rozpálený chodník a dlažba a my měli nosit věci.
Bylo dusno že se nedalo dýchat. Suchej vzduch, ale doopravdy jsem se nadechla jen zpola jako vy v tu chvíli v Čechách. A ta bolest hlavy. Já si sednu do stínu, abych si odpočala, hlava třeští, břicho je na rozedrání, a z hlubokého přemýšlení mě vytrhnul hlas: "Jdeme k moři!!!" Pláž není nijak daleko, ale v tomhle vedru to je příšerný. Hlavně jsem byla pořád naladěná na české počasí a tak bylo moooc těžký se nějak adaptovat. Jenže za asi půl hodiny mě všechno přestalo bolet. Říkala jsem si, že to je nejlepší dovolená mého života. Večer bylo nádherně, šli jsme se projít k Večce kule (kulaté věži) a usínala jsem s dobrým pocitem. S opravdu dobrým pocitem. A tak přeskočíme to broudání se v moři a řekneme si, že se přesuneme ke středě. Brzké vstávání ten den stálo za to. Ráno jsme začli jet (plout) lodí do národního parku KORNATI!!! Je nádherný, obsahuje cca 1000 ostrovů udělaných vrstvením. Rackům jsme házeli zbytky od oběda (makrela) a tam jich byla asi stovka a polovina z toho byly odrostlá mláďata.
Koupání v NEJslanějším a NEJteplejším jezeře v Chorvatsku byla hrůza... Hlava na hlavě a voda jak kafe - teplejší než vzduch. Tak jsme se sebrali a šli jsme zkoumat kde by se jště dalo potápět. A voilá! Břeh! Není tam narváno! WOW! A tam se tak krááásně potápělo! Byly tam ryby různých barev a tvarů a viděla jsem i černé závojnatky! Nádherně tam bylo a moooooc se mi tam líbilo! Cesta zpět byla úžasná, na vysoké přídi to krásně houpalo a foukalo. Pak jsme byli v Zadaru, kde jsme se nadlábli pizzou a Slávkama a pak jsme viděli rapery a opravdu neuvěřitelně krásný západ slunce. Na večer je tam taková atrakce, že je tam z LED světel postavené obrovské ploché Slunce o asi 50 m2! Dále tam jsou planety sluneční soustavy a asi půl metru - metr, tam je naše země o rozloze asi ani ne 50 cm2! O.o Takhle je to skutečné porovnání, jak asi daleko jsme od Slunce - no Neptun se tedy musí mít, když byl od toho Slunce asi 50-100 metrů... XD Každopádně skvělé! doporučuji navštívit noční Zadar!
Doooost jsem toho nenapsala, ale popsat se to ani nedá. Chorvatsko - skvělá země na dovolenou!

Tábor? Jen 21 dní mučení...

12. srpna 2015 v 19:02 | Naomi | 
Wow, napsala jsem článek na téma týdne...
Znáte ten pocit, když víte, že má něco přijít a vy se tomu snažíte mermomocí vyhnout? Jako třeba - zkoušky. I když... Těm se asi vyhýbat nemáte a bylo by to škoda, ale přesně tenhle tábor byl absolutně přesný příklad. Tři týdny ve vedru... Jediné pozitivum, co jsem našla bylo, že z PRAHY, toho obrovského města ruchu a turistů, se muselo zrovna moje středisko rozhodnout, že pojede k mému BÝVALÉMU domovu! Wow! Ale nic to neměnilo na tom, že to byl TEN tábor. Normální tábory trvají tak asi 2 týdny. Takže o ten týden navíc to bylo horší. Někdo si řekne: "Nojó, to se dá přežít!" No, ráda bych vzkázala VŠEM, kdo si tohle myslí, ať na to rovnou zapomenou. Relativně, no co relativně, strašně sprosté osazenstvo.
Normálně desetiletá holka, už skautka, se mnou v tee-pee. Ta vždycky když jí třeba večer zhasla sirka (ne na blogu sprostě psát nebudu, část vyhvězdičkuju) řekla: "Ku**a!" To jako fakt???? No ty vogi jsme skauti! Jenže nejhorší je, že vedlejší skauti nadávali TAK strašně, že mě z toho někdy rozbolela hlava. A to tu vážně psát nebudu. Na tomhle táboře byly emoce zbytečné. No třeba jsme hráli něco jako baseball. A kluci blbli, ukradli si míček a pálku a dvakrát mě silně trefili zezadu do hlavy a do zad. A to byla bolest! na nějakou chvíli mi vyrazili dech... Pak jsem zasyčela, vydechla, sklonila hlavu a zprudka se otočila. No to jste měli vidět - oba jsem je na férovku, ale zároveň skrytě zmlátila tak, že se mě báli do konce tábora...
V tu chvíli jsem si řekla: "Tady nemůžeš brečet nebo být smutná. Pak se zhroutíš." A tak jsem přemohla jednu emoci - lítost. V tu chvíli ji přemohl vztek: VLČÍ vztek. Kdo neví, co to je, chraň ho ruka pánaboha. Se mnou je neradno si zahrávat, protože tkzv. vlčí vztek je paranormální jev. Já přestala vidět zaostřeně, jen moje "kořist" byla jasně vidět. Ohlušující řev v uších jsem nevnímala, nemohl se mi ubránit. Já bych se rvala do posledního dechu, nevnímala jsem úbytek sil. Prostě hrůza a nepřeju vám to zažít.
Když jsme stavěli tábor několikrát mě vedoucí přetáhli (omylem) podsadou. V týpku neustále vládla špatná nálada, dvě se bavily jen spolu a říkaly jak jsou další dvě hrozný. Sprostě. Já tam byla neutrál, nekamarádila jsem s nikým, ale zároveň jsem nikoho nepomlouvala. Vedle další skautky na tom byly ještě hůř - tam byli sprostý jak něco všichni. Já se snažila uklidňovat ostatní, ale moc velký účinek to nemělo. V tu chvíli, kdy jsem si to uvědomila, zbavila jsem se skoro všech emocí. Asi jediné, které mi zbyla, byl vztek a strach...
Nejhorší příklad byl asi když nás v půl čtvrtý ráno vzbudili a chtěli, abychom šli asi deset kiláků k rozhledně. Za co panebože??? Tak jsme šli, já jen v dlouhém rukávu a kalhotech, asi do šesti hodin RÁNO. Potom se odehrál "souboj", bylo to o strhávání lístků. No, potom jsme se měli seředit do řady podle věku. Ti šťastlivci (včetně mě) kdo se vešel do auta, mohl odjet autem. Ale ten ZBYTEK to musel dojít pěšky. Takže my jsme si mohli přispat tak hodinu, pak začal program. Skvěle! a tak jsem si řekla, tady nic nezmůžeš, tak se nesnaž to nějak napravit.
No, snad se líbilo, ale možná v budousnu budou takovýhle frustrující články! :D Vše se snažím brát s nadhledem, tak se nějak nedojímente! XD Užívejte prázdnin!

VELKÁ LETNÍ SOUTĚŽ!

12. srpna 2015 v 12:33 | Naomi |  Novinky
Ano, je to tak! Udělala jsem soutež - ne jen tak ledajakou! Je to VELKÁ letní soutěž, ve které se soutěží. (Překvapivě...) O super ceny! Máte to tak - tahle RPG hra existuje už asi 6 měsíců! A tak jsem se rozhodla, že tuto soutěž budu dělat na oubou blozích a i na Deviantartu! (Možná) A co budete muset dělat? Je to jednoduché! Můžete psát, kreslit a jestli vás napadne i něco jiného tak i třeba animovat nebo filmovat! Můžete udělat sci-fi, fantasy, realitu nebo co vás napadne. A o čem budete psát, kreslit, animovat...? Můžete si vybrat z několika možností:


O MNĚ
Můžete psát, kreslit a animovat o mně. Ale tak, jak si
mě představujete! A to je na vás - jestli jako
člověka, nebo vlčici...

O NAŠÍ SMEČCE
Tady se dá psát, kreslit animovat a i filmovat
o Mirealisu, jeho členech a dění v něm. a je na vás, jaký
zážitek ztvárníte!

O VLCÍCH
Zde si zase můžete vzít některého vlka z příběhů Mirealisu
nebo vymyslet svého a ztvárnit jeho podobu
v nějakém zážitku. Tady se meze v žánru nekladou!

Tak snad si budete užívat léto jako já a přihlásíte se! Taky bych chtěla říct, že vím,
jak je těžké animaovat nebo filmovat, a tak nemusí být filmy a animace
nějak extra dlouhé. A proto budu animace a krátké filmy oceňovat!
Ale vy, kteří jste se rozhodli něco nakreslit nebo napsat, nezoufejte. Vás také ocením!
Tak přihlašujte, přihlašujte a pak vás odměna nemine!


PŘIHLÁŠKA

Prosím vyplňte do komentářů:

Jméno:
Blog: (Jestli máte)
Nějakou zprávu pro mě:
Přibližné datum dodělání díla:

A pak jenom můžete tvořit, co chcete. Pokud budete tvořit film s nějakou komunitou,
cenu dostanou všichni. Jen se potřebuji dovědět, kolik vás bylo!
Přeji pěknou zábavu!